Původně jsem začínal s koncentráty, ale vždy jsem chtěl vařit pivo ze základních surovin. První moje pokusy s koncentráty VUPS pod značkou Herold jsem dělal v roce 1995. Z roku 1995 jsou taky první pokusy mého kamaráda Ondry Šála s vařením piva ze základních surovin, při kterých jsem mu občas asistoval. Ke koníčku vaření piva jsem se znovu dostal až v roce 2005, nejdříve jsem pracoval s koncentráty a později jsem začal vařit pivo i ze základních surovin.

Pro první zkušenosti vaření piva ze základních surovin a na zaučenou jsem vyrazil v Liberci Harcově za Vendelínem Krkoškou a strávil s ním jeden den při vaření piva, a poté jsem za ním dorazil na pár konzultací. Ze začátku jsem taky suroviny i kvasinky bral od Vendelína. Později jsem navázal kontakty v pivovaru Konrád a slad kupuji z jejich vlastní sladovny, granulovaný chmel se nakoupí jednou celý pytlík a vydrží dlouho, kvasinky mám vždy taky z Konráda.

Prozatímní výroba mého domácího piva probíhá na půdě rodinného domu, která je do budoucna připravená k půdní vestavbě. Je tam k dispozici voda, odpad, 3f proud.

Něco o zařízení, zbylé informace v průběhu varného postupu.
Ke šrotování sladu používám starý mlýnek na kávu z prodejen potravin. Po sundání krytu se dostanete ke stavěcímu kolečku a nastavíte správnou hrubost, jemné nastavení je regulačním kolečkem, to má ale dorazy a nemůže se protočit. Proti nastavení na kafe se musely mlecí kameny oddálit cca o tři závity. Takové mlýnky jsou relativně často k sehnání na inzerát, hodně jich je mezi lidmi z doby mini prodejen s potravinami a večerek, a taky se tyto mlýnky používali na šrotování zrní pro zvířectvo. Násypka je provedena z plastového barelu a do stejného 25litrového barelu padá šrot. Do 25 litrového barelu se vejde akorát šrot z 12 kg sladu.

Jako varnou nádobu používám velkokuchyňský elektrický varný kotel o objemu osmdesát litrů, s vypouklým dnem. Takže ideální objem várky je padesát litrů. Kontaktoval jsem pána, který prováděl servis těchto zařízení a starý kotel z renovované kuchyně jsem od něj koupil za cenu ne o moc větší, než by byla cena nerezového šrotu, to znamená za čtvrtinu než je v odborných bazarech.

 

Scezovací nádobu jsem nechal svařit, její průměr jsem počítal tak, abych měl při scezování zhruba stejnou výšku filtrační vrstvy mláta jako je u velkých varen v pivovaru, tj. 80cm díla a z toho zhruba 20cm filtrační vrstvy mláta. Výška nádoby je jeden metr a objem 50 litrů. Scezovací dno je z děrovaného plechu ze sběrných surovin s velikostí děr cca 2mm a je vyjímatelné. Původně jsem počítal, že budu muset používat jemné síto, ale díry ve scezovacím dně jsou akorát. Ke scezovací nádobě můžu připojit chladič a používám ji také jako sběrnou nádobu pro samotížné přepouštění mladiny přes chladič do kvasné nádoby.

Kvasná nádoba je plastový šedesátilitrový barel. Hlavní kvašení probíhá v ledničce s přídavným termostatem- použitý je starší termostat na topení s vyjmutým termistorem, termistor jsem naletoval na kablík a vložil ho do prostoru ledničky a kontakt přepínacího relé zapojil do série ke standardnímu termostatu ledničky. Ležení provádím v sudech a lahvích v pultovém mrazáku s přídavným termostatem. Jako teploměr při vaření i ležení používám digitální hrotový teploměr na kontrolu teploty potravin z Makra, u kterého jsem měřící trn rozřízl a nastavil nerezovou ohnutou trubičkou. Kablíky k termistoru jsem nastavil a celé slepil epoxydem. Přesnost teploměru jsem si porovnal s teploměrem s přesností 0,2st.C a odchylka byla maximálně jeden stupeň v celé používané šíří 5st.C až var- signalizovaný 99st.C.