Ve školním pivovárku jsem vařila pivo mockrát jak se třídou tak i sama a snad nikdy se mi nepovedla žádná bota, až na to rozbité čerpadlo…... ale vařit ho doma bylo pro mě něco jako vylézt na Sněžku (nemůžu říct Mount Everest nebo Mount McKinley ty jsou moc vysoký a o těch se mi zdá jenom v noci:)), no a tak jsem se rozhodla o loňských jarních prázdninách, že si ho doma uvařím, tatínek byl nadšený a tímto mu děkuji za veškerou pomoc!

Sehnala jsem si slad, celou tu dobu jsem si myslela , že je to plzeňák no teď už taky vím co znamená myslet, ale předtím… a vše ostatní a potřebné.

Dali jsme se tedy do díla…. Už při vystírání jsem začala mít takový zvláštní pocit, že něco není správně a že vystírka je jaksi černá… nu což asi je to tím, že je ten hrnec uvnitř smaltovaný přesvědčovala jsem sama sebe, taťku ne ten zatím nic netušil:o) Vařili jsme jedno-rmutovým způsobem doufám že to chápete , ale na naší malou kuchyň, to byla pro mě nejlepší možná schůdná cesta…. Pak přišlo na řadu scezování přes cedníky do bílého kýble, to už i tatínek tušil že to světlý ležák asi nebude…. Nu nic už se s tím dělat nedalo a tak jsme scezovali šlo to n třikrát, teda abyste to správně pochopili, nejdříve vše přes jeden cedník s největšími otvory na oddělení nehrubšího mláta a tak postupně přes další dva cedníky … Chmelovar probíhal 90 minut v hrnci na sporáku a sypání chmele měla jsem granulát 6 proběhlo přesně podle návodu…

Chlazení probíhalo na balkóně ve starém spacáku hrnec byl přesunut na balkón do starého spacáku a my si nebyli jistí, i když už to bylo jasné , že jsem si domů místo plzeňáku donesla karamel, jestli to bude kvasit když tam nejsou enzymy... mrzlo… pak zakvašení bylo velice zajímavé ve škole jsem si odebrala předek při scezování jedné várky a pan profesor mi tam přidal pár enzymů do teď máme flek na stropě v kuchyni abych to vysvětlila enzymy začaly pracovat, bohužel byly uzavřeny v plastové PET- lahvi a všichni určitě znaté ten tríček s Coca-colou… no tak proto ten flek…… kvašení kvasilo to krásně,ale bohužel jednotlivá stadia nebylo možno pozorovat, protože hrnec byl plochý a tak se kroužky a později deka držely pouze u stěn… náš útulný kumbál, kde už kvasilo mnoho moků zkoušela jsem i vína(trnkovéa jablečné,ale tady bychom to radši neměli rozebírat), radši nikde:o), poskytl útočiště i „cikánovi“ jak jsme našemu pivu začali říkat, nejsme rasisti ale fakt se to k němu hodilo… ale to sem nepatří… nakonec dokvášení v modrém soudku, nejprve na balkóně a po té v lednici na srubu a ve školní lednici, kde se taky vypilo… Tak dej Bůh štěstí! P.S: Ne , že si teď budete myslet něco o ženských a vaření piva :o) Nik*